Tyto krátké příběhy pro vás mohou být inspirací. Stejně tak jako jsou vždy i pro mě zdrojem nějakého ponaučení.
Když to každý vidí jinak
Pavel a Markéta se shodovali, že je potřeba protřídit věci v kumbálu. Měli ale každý jinou představu o tom, jak to bude probíhat. Pavel si myslel, že by se Markéta hlavně měla zbavit věcí na kreslení a tvoření, a Markéta si zase myslela, že Pavel má až moc bot a ne všechny nosí. Jejich debaty nad věcmi často přerostly ve větší neshody. Při třídění se mi proto vyplatilo nechat si na místě jen jednoho z nich a s ním postupně procházet jeho věci. Když jeden měl návrh na druhého, chodila jsem jsem mezi nimi jako neutrální posel (často s danou věcí v ruce) a vyřizovala jsem vzkazy. Tím odpadlo hodně třecích ploch a kumbál jsme zdárně dodělali. Co jsem si ze spolupráce odnesla: Při úklidu a třídění můžu fungovat jako mediátor a tím zklidnit emoce, které brání daný úkol dodělat.
Zabydlujeme novou kuchyň
Líba mě požádala o pomoc se zabydlením nové kuchyně. Bylo velmi zábavné společně tvořit nový pořádek a šít jí kuchyň na míru. Zároveň bylo potřeba protřídit vybavení ze staré kuchyně. Co jsem si ze spolupráce odnesla: Někdy stačí nechat mluvit věci. Pamatuji si, jak jsem vybalila všechny Líbiny nádoby z varného skla. Bylo jich 8, velmi podobných tvarů a velikostí. Asi nikdy předtím je Líba neviděla všechny najednou vedle sebe, nebyl důvod. A teď, když je viděla pohromadě, tak si vytřídění samo říkalo o slovo.
Když věcí jen přibývá
Dan pracuje jako obchodní zástupce a má sklad plný vzorků zboží a propagačních předmětů. Firma ho průběžně zásobuje a on nikdy nemá čas na víc než jen zastrčit nové věci do skladu. Samostatně jsem mu přeuspořádala sklad podle jednoduchých principů: na vše musí být vidět, u stěny jsou nejvyšší komínky krabic, směrem doprostřed místnosti se komínky snižují. Uprostřed místnosti jsem vytvořila ostrov, kolem kterého bylo možné procházet. Všechny části skladu byly přístupné. Co jsem si ze spolupráce odnesla: Co mně se zdá jasné a evidentní, může jiné lidi ohromit. Ne každý má čas a chuť přemýšlet o uspořádání prostoru.
Když všechny věci nejedou s námi
Tomáš a Petra se měli stěhovat na 2 roky do zahraničí a čekal je rébus: při vystěhování vytřídit už nepotřebné věci, nabalit věci, které budou brát s sebou, uložit na půdu věci, které nebudou brát s sebou, ale chtějí si ponechat. Po prvním večeru, kdy jsem jim pomáhala balit, jsem si nemyslela, že nějak moc uplatňuju svoje dovednosti. Prostě jsem jen balila s nimi. Až později jsem se dozvěděla, že moje přítomnost hodně pomohla k tomu, že balení probíhalo v poklidu, bez dohadování, co by ten druhý měl a neměl mít… Co jsem si ze spolupráce odnesla: I pouhá přítomnost profesionální organizátorky může zklidnit situaci a ve výsledku se udělá mnohem víc práce.
Stěhování na poslední chvíli
Danielovi a Báře jsem pomáhala balit věci před stěhováním. Tlačil je čas a tak zdaleka nestihli všechny přípravy, které chtěli. Kromě balení bylo potřeba ještě vyřešit krabice s porcelánem, který Dan sbírá. Měl jich ve sklepě asi 30 a představoval si, že je všechny nejdřív otevře, připomene si jejich hodnotu a podle toho s nimi naloží (přestěhuje do nového, prodá, nechá ve sklepě). Moje úloha spočívala v tom, že tento úkol jsem odsunula jako nereálný. Všechny krabice jsme dali do dočasného úložiště (jehož dočasnost bude Dana motivovat k tomu, aby krabice protřídil). I tak jsme balili až do pozdního večera, abychom vše stihnuli. Co jsem si ze spolupráce odnesla: Někdy je největší pomoc postarat se o pravidelné pauzy. Dan jako lékař je zvyklý jet bez přestávky, dokud směna nekončí. Já naopak pauzy potřebuju. Ve výsledku měl Dan více sil celý úkol dodělat.
Když se člověk zacyklí
Mariana mě požádala o pomoc s vybalením věcí po stěhování. Sama nevěděla kde začít, protože každá krabice k vybalení byla navázaná na nějakou jinou akci (“tuto krabici vybalím sem do skříně, ale nejdřív z té skříně musím vytřídit nepoužívané věci, ale na ty věci se má přijít podívat kamarádka, ale ta teď nemá čas”). Po 20 minutách poslouchání jsem tak naladila na Marianu, až jsem se dostala do stejného stavu - to nejde, protože nevím, kde začít. Co jsem si ze spolupráce odnesla: Určit, kde začít, není vůbec jednoduché. Zejména když si připadáte zavaleni věcmi a povinnostmi, dlouhodobými i krátkodobými.
Třeba jen odvézt pytle
S Kateřinou se známe dlouhé roky a tak nám spolupráce funguje bez velkého domlouvání. Známe svoje slabé a silné stránky. Někdy stačí, že se u ní stavím a odvezu pár pytlů věcí, které už doma nechtějí mít. Obsah pak roztřídím a rozdělím na část, kterou nabídnu za odvoz, kterou věnuji potřebným (azylový dům, charita), recykluji apod. Co jsem si ze spolupráce odnesla: Pro někoho je velká pomoc “jen” odvést vyřazené věci a smysluplně je poslat dál. Slova Kateřiny: "Sbalit ke stěhování? Vybalit po nastěhování a vymyslet, co kam dát? Je třeba nový systém ukládání čehokoliv? Přišel čas vytřídit šatník? Najít vytříděným věcem druhý život? Cokoliv z toho Jana umí na jedničku, baví ji to a ještě je u toho legrace. Osobně nejvíc (a pravidelně) ocením, když mě Jana zbaví vytříděných věcí. Sama bych je buď nechala ležet doma nebo vyhodila do popelnice, ani jedno z toho není varianta, který by mě uspokojila. Jana má výdrž, talent a trpělivost na to najít všemu nového majitele, přetřídit, rozdat, prodat. Nechápu, jak to dělá a kde na to bere motivaci, ale všechny ty vyřazené věci od nás najednou zase někde fungují. Skvěle se s Janou taky přebere šatník, to je vždycky veliká zábava. Ale zatímco se bavím, moje „druhé myšlenky“ registrují a obdivují, jak jde při tom smíchu Jana cíleně k věci, nenechá mě zabřednout do zbytečných úvah a dilemat. Umí výborně vnímat, kdy být empatická a kdy naopak rázně zakročit. Nerozhoduje za mě, jen klade báječné otázky…a pak už prostě nějak vím sama, jak s čím naložit. Perfektně to funguje a nikdy nezklamalo. Jana je prostě kouzelnice úklidu a systémů, nikoho jiného takového neznám."
Já vím, co je pro tebe nejlepší
Někdy se to nepovede. :-) Maminka (82) byla na operaci kolene, po 2 měsících se vracela domů. Jako překvapení jsme jí nachystali novou koupelnu (aby nemusela k pračce do sklepa) a taky redesign její ložnice. Už léta spí odděleně v bývalém dětském pokoji, ale oblečení má stále ve společné ložnici. Můj nápad byl, že jí oblečení přestěhuji do skříní v dětském pokoji. Bude chodit o dvou berlích, tak ať to má blíže a pohodlnější. No… nová koupelna se líbila, ložnice taky, ale přestěhované věci vůbec! Už třetí den po návratu maminky jsem vše stěhovala na původní místa. Nový systém se vůbec neujal. Co jsem si ze spolupráce odnesla: U někoho zvyk může opravdu být železná košile. A vážně nemá cenu dělat změny za někoho.
Když ji nemůžu najít, koupím novou
Gabriela si mě pozvala na pomoc s uspořádáním kuchyně. Neuměla si poradit s danými úložnými prostory - jak to udělat, aby měla ve všem přehled a nekončilo to opětovně tím, že danou věc nemůže najít a tak ji koupí znovu. Pomohlo vše vyskládat, sjednotit, najít všemu vhodnou transparentní nádobu a pak poskládat nádoby do pater, aby na vše bylo vidět. Co jsem si ze spolupráce odnesla: Je třeba klienta informovat, že všechno vyndám z polic do prostoru a že to dlouho může vypadat jako mnohem větší nepořádek než na začátku. Je to jen přechodná fáze. Nakonec si vždycky všechno najde svoje místo.
Co s přestěhovaným teenagerem
Artur je 16letý kluk a jeho rodina se právě přestěhovala. Jemu se stěhovat nechtělo, byl proti a zrovna má “těžké období”. Málo komunikuje, není zrovna milý a vstřícný. Dostala jsem za úkol vybalit s ním věci a najít jim místo v novém pokoji. S Arturem se známe dlouho, přátelím se s jeho matkou, a to asi byla ta dostatečná kombinace: známe se, může si dovolit být osobní, ale nejsem člen nejbližší rodiny, takže spolupráce proběhla bez problémů. Co jsem si ze spolupráce odnesla: Někdy je lepší, když rodič nechá místo sebe konat profesionála.
Jak třídit s vlastním mužem
Třídit věci s životním partnerem je tak trochu jiný level. :-) Odpadá pocit, že když už jsem si tuto službu objednal a zaplatil, měl bych ji řádně využít. Naopak, nastupuje spousta “měkkých” motivačních pobídek a metod. Zároveň vidím, že to, co funguje mně, vůbec nemůžu chtít po svých nejbližších. Co jsem si ze spolupráce odnesla: Někomu může pomoci, když věcem poděkuje, než je pustí z domu. Jeho vlastní slova: "Příchozí návštěvy vnímají změnu, že mé věci jsou více uklizené a utříděné. Pro mě jsou ale podstatnější jiné věci. Naučil jsem více vnímat krásu pořádku a přemýšlet o systematičnosti při ukládání. Nyní věci nehledám, vždy vím, kam si pro ně jít. Udržovat tento stav uklizený kupodivu nedá ani moc práce a ve výsledku se mi život ulehčil. Také mě těší nabyté zjištění, že vlastně nepotřebuji tolik věcí, stejně používám jen nepatrnou část. A věta: "To se může jednou hodit." je minulostí a já nemám zanešený byt zbytečnostmi. S tím se váže i další nová schopnost, kterou mě Jana naučila - nelpět na věcech. Umět se jich zbavit, poslat dál, vyhodit fungující, přesto nevyužívanou věc. Odprosit se, že jsem za ně zaplatil těžce vydělané peníze. Ve výsledku mám méně věcí, ale jsem spokojenější."
Vyklízení před rekonstrukcí domu
Helenu čekalo vyklízení domu před celkovou rekonstrukcí. Dům byl 50 let netknutý a žili v něm velcí sběrači věcí. Všude byly zásoby všeho, jen se shromažďovalo. Bylo potřeba vytřídit věci k zahození, k přestěhování do dočasného bydliště a k uložení do garáže. Co se tentokrát osvědčilo: že umím jednat samostatně a nemám takové emoce k věcem. Co jsem si ze spolupráce odnesla: Novou přezdívku “Hurricane Jane” 🙂
Příprava na stěhování za den
Pavlovi a Ivě jsem pomáhala sbalit všechny věci před stěhováním a pak, po několika letech, vytřídit stohy věcí v kumbálu (vyřazené oblečení, sportovní výbava, hračky…). Co jsem si ze spolupráce odnesla: Opět se osvědčilo vyhradit si na balení věcí před stěhováním celý den volno a nedělat nic jiného. Ve dvou se dal třípokojový byt zvládnout. U kumbálu pomohla moje systematičnost a tah na branku, případně podporování v rozhodnosti. I když - zde poprvé a zatím naposledy se stalo, že Iva po několika týdnech volala a sháněla se, zda ještě mám jednu její jarní bundu, že si na ni vzpomněla. (Už jsem ji neměla.)
